# Debata Studentských listů: Jak dnes mladí vnímají Václava Havla? **Channel:** 1.prezidentskaknihovna **Source:** https://www.youtube.com/watch?v=u8A2qmNyvxk **Transcript page:** https://www.withtranscript.ai/video/u8A2qmNyvxk ## Chapters - 0:02 — Úvod debaty a představení hostů - 1:32 — Havel jako symbol a člověk - 5:56 — Jak se Havel učí ve škole - 12:38 — DigiHavel a přivlastňování odkazu - 21:35 — Modernizace Havla pro mladé - 28:30 — Pravda, láska a vyprázdnění - 35:25 — Mladí lidé a smysl aktivismu - 45:25 — Hledání současných hodnotových vzorů - 49:32 — Aktivismus, radikalismus a dialog - 1:00:45 — Čtení Havla a závěr debaty ## Transcript **[0:02] Speaker A:** Tady Havel, tady Havel, slyšíte mě, slyšíme mě? **[0:06] Speaker B:** Čím zjív začneme, tím líp. **[0:07] Speaker A:** Mohl bych jen maličkost. Pokud budeme držet pohromadě, budeme se mít všichni aspoň trochu rádi, navzájem si naslouchat a jeden druhého chápat, nemůžou proti nám nic. **[0:19] Speaker C:** Přeji vám mnoho úspěchů. **[0:29] Speaker D:** Vážené přítomné dámy, vážení pánové, chtěl bych vás přivítat při debatě, kterou pořádají studentské listy. Díky, že jste přišli. A děkuju knihovně Václava Habla, která nám dovolila tuto debatu pořádat právě zde ve svých prostorech. A děkuji také České televizi, že nám tady ten stream vůbec zařídila. Rád bych představil své hosty. **[0:49] Speaker D:** Prvním je Adela Kundrátová, bývalá přesetkyně České středoškolské unie a studentka sociologie. **[0:56] Speaker C:** Dobrý den. **[0:58] Speaker D:** Vedle ní sedí Elen Anna Kovačíková, umělkyně a aktivní občanka. **[1:03] Speaker B:** Děkuji za pozvání. **[1:05] Speaker D:** A ještě vedle student učitelství, dějepisu a společenských věd a člen spolku Agora Filip Rytíř. **[1:12] Speaker A:** Dobrý večer, díky za pozváním. **[1:14] Speaker D:** Naše debata bude mít dvě části. V první budeme hovořit my tady z hosty a v druhé budete vy klás otázky nám, pokud nějaké máte, pokud budete chtít, byli bychom velmi rádi. Začneme tedy naší debatu, která je na téma, jak mladí vnímají Václava Havla. **[1:32] Speaker D:** Havla můžeme vnímat jako člověka, jako jednoho z nás, anebo jako symbol. **[1:37] Speaker D:** Například Havla jako letiště, Havla jako lavičku, tričko, nebo náměstí. Co z toho je vám blížší, Adele Kundrátová? **[1:49] Speaker C:** Nejbližší je mi asi vyprázněný symbol prežských neoliberálů, který vždycky, když vidím na Twitteru, tak se děsim, co bude následovat, protože většinou se jedná o něco hrozného a něco, s čím si myslím, že není možné souhlasit. **[2:06] Speaker D:** Elen. **[2:08] Speaker B:** Pro mě tak symbol Václava Havla je jako první stránka v učebnici dějepisu. Určitě, když to můžu říct takhle zkrátce. **[2:20] Speaker D:** A Filip? **[2:21] Speaker A:** Pro mě určitě taky symbol. Nemyslím si, že vyprázněný nutně, ale spíš je symbol, určitý odkaz, spojitost s tou realitu, kterou dnes máme. To ho vnímám já. **[2:33] Speaker D:** Co třeba z jeho lidskosti nebo nějakých negativních vlastností, o kterých se ví, například jeho vztah k ženám a k alkoholu, jsou to věci, které se k nám třeba nedostávají. Není Václav Havel proto třeba příliš idealizován? **[2:47] Speaker D:** Jak toto věc vidíte? Začnu od Filipa. **[2:50] Speaker A:** Tak já si myslím, že u symbolů typu právě Václav Havel nebo obecně u symbolů je tady ten problém s tu idealizací poměrně častý a přijde mi právě, že často třeba i moji žáci, když jsem tak mapoval, tak vlastně mi přišlo, že ví, proč ten Václav Havel je dobrý nebo jaký má význam, ale už to nedokáží moc obhájit, takže myslím si, že ta idealizace tam je a bohužel u těch symbolů mi přijde, že často je to ten problém. **[3:14] Speaker D:** Ellen. **[3:16] Speaker B:** Jako osobnost Václava Havela jako člověk, tak si myslím, že je to, co když se řekne Václav Havel, tak si představí moji rodiče, takže to je člověk který byl naopak velmi přirozený a sám sebou, i když vlastně ta pozice prezidenta a veřejné osoby to jako neumožňuje moc, tady tu autenticitu, ale já z jeho nějakého charakteru a osoby, tak si ponechávám jenom ty věci, které zůstaly přesně v pamětí toho národa. **[3:56] Speaker B:** Takže já vidím to, že byl ve vězení a že se zasloužil za nějaké otevření svobody, ale kdybych měla obhajovat jeho osobnost přesně jako při nějakém zkoušení na hodině a dějepisu, tak budu myslet na jeho vztah s Olgou Havlovou a s Dagmar Havlovou, a tu kontroverzi vlastně ohledně toho, jak se s novou jeho ženou vzal vlastně hned po roce, co mu umřela první manželka. A to pro mě jako pro ženu je takový dost i osobní a bolestivý a vlastně trochu jako neobhajitelný. **[4:35] Speaker D:** A Adelo? **[4:38] Speaker C:** Já ho vnímám jako osobnost kladně, když to tak nemuselo vyznít z mé první odpovědi. Nicméně vnímám ho kladně zejména z toho filozofického a občanskoaktivního úhlu pohledu. **[4:56] Speaker C:** Myslím si, že tam je opravdu spoustu věcí, za které ho velmi respektuji a za které si myslím, že spoustu lidí ho velmi respektuje. protože měl rozhodně neodiskutovatelný, velký neodiskutovaný podíl na semetové revoluci a obecně nějakému společenskému přirodu. Zároveň ale je to člověk jako my všichni a mám bohužel problém s tím, že ho část veřejnosti vnímá velmi nekriticky a myslím si, že je potřeba ho přijímat ať klidně respektovat a klidně přijímat i s těmi jeho negativními stránkami, právě jak říkala už Elen, že jsou tam několik kontroverzí, co se týče žen, co se týče dalších věcí, co se týče potom i nějakých jeho pozdějších politických rozhodnutí a myslím si, že je důležité toho člověka brát opravdu takového, jaký byl v celku. **[5:56] Speaker D:** Vy všichni tři jste už vysokoškoláci, ale zkuste se teďka vžít do svých středoškolských let a zazpomínat, jakým způsobem vám Václava Havla prezentovali vaši učitelé nebo učitelky, co jste si z toho odnesli, Elen. **[6:11] Speaker B:** Já jsem chodila na uměleckou střední, takže my jsme měli pouze dějný umění a hlavně architektury a výtvarného, takže tomu jsme Václava Havla nebrali. Ovšem, zmínku o Václavu Havlovi jsme měly na střední škole určitě v literatuře a to je právě ono, že my jsme se i na základní škole primárně o Havlovi učili v českém jazyku. a byl i součástí maturitní četby, mohli jsme si vybrat dílo audience, avšak to se nikdo nikdy nevybral, protože jsme měli velký strach, že třeba u maturitní komise může sedět někdo, kdo prostě s haflivými myšlenkami s demokracií obecně nesouhlasí a v ten moment bychom se necítili úplně komfortně s tím, že bychom k tomu mohli dostat horší známku. Ale na základní škole, když jsme končili druhý stupeň, tak jsme se o Václavu Havlovi učili pouze jako o vlastně té tváři sametové revoluce o jako prvním prezidentovi, ale ne vůbec o nějakém jeho charakteru nebo o tom, jaký byl člověk a že byl vlastně velice lidský a že těm lidem tou jeho nepolitickou politikou tak byl blízko. **[7:32] Speaker B:** Tak to jsme se nedozvěděli a můj největší Obrázek Václava Havla byl určitě z fotografických knih mých rodičů, které jsme měli doma v obýváku. **[7:47] Speaker D:** Ty jsi zmínila strax audience, chci se právě zeptat na to, jestli se třeba ty negativní názory na Havla nějak projevily ve výuce nebo ne, u vás na škole. **[7:58] Speaker B:** Tak na té, kde jsme hodně o něm mluvili, tak na té základní škole spíš, tak tam se nějak neprojevili nějaké negativní pocity, ba naopak naše děje pisářka věřila v demokracii, ale Ne, asi práva studentům, protože náš dějepis, což tady jako dějepisaře vedle mě nepotěším, tak spíš byl o opisování zápisku z tabule a to, co bylo napsáno červeně, mělo být napsáno červenou propiskou, takže to jako spíš o tom to bylo. **[8:32] Speaker D:** Filipe, ty to vidíš jak, tohleto, nebo jak si ty zažil přednášky o Havlově? **[8:37] Speaker A:** Já z vlastní výuky taky vlastně o Havlovi bych toho moc nevěděl. Na té základce už si to upřímně tolik nepamatuji a na Gimplu mám pocit, že jsme možná zmínili opravdu jenom to jméno spíše jako osobnost, která je spojená s těmi divadelními hrami. **[8:54] Speaker A:** Takže bohužel přijíme v tom dějepisu, tady se ozve dějepisář, že je právě často škoda, že ty moderní dějiny jsou hodně poceněné. Z toho důvodu často se tam nedojde a vlastně, jak už jsem tady říkal, dostáváme se do té situace, kdy vlastně vnímáme toho havla asi čistě kladně, jak už tady bylo zmiňováno, že není úplně žádoucí, ale to právě z toho důvodu, vedle mého názoru, že na něj vlastně není čas. Moderní dějiny obecně jsou zanedbané, bych řekl. Já vlastně zcela upřímně bych ze základní ani ze střední školy toho o Havlově opravdu moc nevěděl. Možná tak, že napsal to audienci. **[9:30] Speaker A:** Akorát my jsme se jí nebáli. **[9:31] Speaker D:** A Adela, ty jsi zažila třeba něco, že by učitel zamlčil nějakou informaci nebo že by zjednodušil nějaký poselství, ať už pozitivní nebo negativní, Václava Havla? **[9:43] Speaker C:** Já mám dost pozitivní vzpomínku na to, protože jak moje učitelka na prvním stupni základní školy, tak na druhém stupni základní školy tak měly velmi konkrétní vzpomenky na to, co dělali v listopadu 89. Moje učitelka na druhém stupni dokonce byla účastná té demonstrace studentské jako studentka tehdy, ale mám právě pocit, že jsme to tehdy brali jako hroznou kovbojku, Nám to tak bylo i vyprávěno, protože nám skutečně vyprávila, jak utíkala ulicemi Prahy a mám pocit, že jsme na místo toho, abychom nějakým způsobem vnímali Havla jako osobnost, jsme spíš vnímali nějaké napětí, které s tím obecně bylo. A myslím si, že si nějak říkal Filip, na to prostě nebyl čas, myslím. **[10:34] Speaker C:** A zároveň mám pocit, že na té základní nebo střední škole bohužel ani proniknout přímo do nějakých velkých tajů Havlovy osobnosti nelze. A myslím si, že by to ani neměly mít učitelé nebo učitelky děje pisu za cíl. Protože si myslím, že témata, které on samozřejmě probírá, pro děti na základní škole jim asi tolik neřeknou. Ale samozřejmě setkala jsem se spíše s těmi pozitivními zprávami a pozitivní historii a informacemi. **[11:09] Speaker D:** Ale chcete něco doplnit? **[11:12] Speaker B:** Já mám vzpomínku, kde je teda jako hodně stará ze základní školy z prvního stupňe z malotřídky nam poměrně velké vesnici v pardubickém kraji, kde jsem vyrůstala, kde mně jako došlo, že ten Václav Havel je asi nějak podstatný, ale nevěděla jsem jako vůbec proč, protože jsme uklízeli učebnu a byl tam samozřejmě ten Zpamatuju si přesně světlé hnědý rám, kde byl černobylý obrázek prezidenta Václava Havla. Přitom v ten moment tam měl být obrázek Zemana. Ale nebyl, protože tenkrát, když jsme uklízeli učebnu, protože přesně ten světle hnědý rám tak byl zvrchu úplně šedivý od toho prachu a my jsme to měli uklízet, tak náš pan ředitel té malotřídky tak takhle procházel jednotlivě ty prezidenty, ty fotky, co tam byly, protože ta škola tam už je 100 let. a tenkrát nám ukazoval, že ten prezident, kterého tam máme ve předu, Václav Havel, není náš prezident, ale že ho dává dopředu, protože to je ten nejlepší prezident. **[12:22] Speaker B:** Tenkrát jsem byla hrozně malá, moc jsem to nechápala, proč, ale bylo to z toho cítit hrozní rebelství a nějaká jeho odvaha jako ředitele. **[12:33] Speaker D:** Takže pověsili Havela na místo nějaké hlubší vyprávění o něm. **[12:38] Speaker D:** Paradoxně ale na Havla nebyl moc čas, ale na co je čas, tak je právě výuka občanské výchovy a některé střední školy používají k této výuce tzv. program Digihavl, což je AI model Václava Havla. A na webu tohoto projektu se píše. Digi Havel podporuje žáky při učení se o demokracii a jejich principech, poznávají společně rozdíly mezi demokracií a totalitou, proskomávají základní lidská práva, řeší společně aktuální společenské problémy a v neposlední řadě také objevují svět umělé inteligence. **[13:13] Speaker D:** Myslíte si, že je použití jména nebo obecně idei Václava Havela tímto způsobem ve výuce adekvátní? Nesnižuje to naopak jeho váhu nebo nějakou podstatu toho, co on dělal, Filipe? **[13:26] Speaker A:** Jestli můžu nejdřív krátce reagovat, padlo tady, že na výuku občanské výchovy je hodně času, to s tím bohužel úplně nesouhlasím z pozice toho učitele občanky, tak právě mi přijde, že to je jeden z nejvíce poceněných a nejméně hodinově dotovaných předmětů, tak to bych jenom takrát poupravil na začátek. A využití myslím si, že to nemusí, nemusí nějak snížit tu váhu té osobnosti z toho důvodu, Podle mě v té pedagogice je zásadní dát těm žákům prostor, získat tu informaci a v momentě, kdy se mění ta doba, mění se obecně zdroj informací pro žáky, tak není důvod vlastně nezměnit informu v tomhle případě. Jestli ta konkrétní aplikace je na to vhodná, nedokážu říct, já jsem ji ještě nepoužil, ani se s ní moc neznámil upřímně, ale myslím si, že teoreticky to není vpadná myšlenka. **[14:19] Speaker D:** Helen, máš v ruce mikrofon, chceš tomu něco říct? **[14:23] Speaker B:** Já jako sice taky studuju pedagogiku, ale o tom programu a obecně o využívání AI ve výuce, tak proti jako AI jako umělkyně samozřejmě jsem. Myslím si, že to vlastně zdaleka nepřináší tolik pozitivních věcí, zvlášť pro mladé lidi, kterým to akorát zlepšuje přístup k dezinformacím, takže myslím si, že spíše jako v jakémkoliv případě budu proti AI v tohleto, ale ten program jsem nepoužívala, takže jako spíše odpověď nevím. **[14:55] Speaker D:** A ty jsi používala Digihubble? **[14:58] Speaker C:** Nepoužívala naštěstí. **[15:00] Speaker C:** Když jsem byla Jané střední, tak jsme ještě digihavlu neměli, to jsme možná měli ještě reálního havla, nebo jenom nějak v knížce. Ale mně to vlastně přijde špatné, protože mám pocit, jestliže se tam žáci mají učit nějaké demokratické hodnoty a nějaký rozdíl mezi demokracií a totalitou, nějaké podobné, lidská práva, nevím, nějaké základy, státovědy, ústavy a dalších věcí, tak samozřejmě to je důležitá věc a myslím si, že to patří do té občanské výchovy a je to věc, co by občanská výchova měla předávat, ale zároveň si myslím, že to je naprosto možné předat v jakékoliv jako jiné formě, ať už Je to právě úloha toho vyučujícího, aby toto předal, to je jedna věc. A druhá věc je, nemyslím si, že by nějaký nástroj, který se toto snaží vysvětlovat, ať už je to uměla inteligence nebo nějaký výukový program, nevím, cokoliv, by musel nutně se jmenovat Diggy Havel. Rozumím tomu, že je to asi s velké části marketing, protože Havlovou jméno je prostě známé a pokud ho na něco takového dáme, tak to bude asi populárnější, než kdyby se to jmenovalo Digi občanka, ale zároveň si myslím, že jako takový program, když by se měl snažit o to předat těm žákům právě tyhle informace, tak by se mělo snažit být co třeba nejvíce objektivní a nějakým způsobem se o toho Havla třeba odprostit. **[16:26] Speaker C:** Ale rozumím, že to může být nějaká zkratka, určitě pokud se z toho naučil někdo něco nového, tak je to asi dobře, ale zároveň si myslím, že by to asi neměl být ten jediný zdroj. **[16:39] Speaker D:** Vlastně trošku narážíme na problematiku toho, jak si různé instituce nárokují ten Havlov odkaz, že se vůbec dovolí používat v různých kontextech a podobně, nejenom instituce, ale i třeba různé politické subjekty, které figurují často s souslovím Havlovská politika, ať už to znamená cokoliv. Jo, je to nějaké účelové přibírání havelovského étosu, které ve výsledku vypadá tak, že Havel by pravděpodobně podporoval lidská práva, například zahraničí a podobně, a nějaké, řekněme, bývalé vládní strany třeba havelovskou politikou podporují státy, které tu lidskoprávní stránku úplně nezvládají, řekněme to takhle. Obecně spíš mi jde o to, jestli vám přijde v pořádku, nebo jak vidíte to, že si ty instituce, řekněme, lidově berou do pusy halův odkaz a operují s ním takhle neohrabaně. Začnu u tebe. **[17:33] Speaker C:** To je právě to, co mě na tom Havlovi asi nejvíc vadí a proto mám vždycky tak nepříjemný pocit, když vidím to jeho jméno ve veřejném prostoru, protože z většiny je to jméno spojené právě s nějakou politikou, je to spojené s nějakou osobností nebo politickou stranou. **[17:51] Speaker C:** A často se pod těmito ideály nebo hodnotami se skrývá politika, která ale jde naprosto proti jakýmkoliv hodnotám, které Václav Havel zastával, což byla nějaká solidarita, lidská práva, rovnost a další věci. A to mi na tom vadí, protože mně přijde, že to je škoda. a přijde mi, že tím, že ty strany to jméno takto zneužívají, se potom i celá ta osobnost toho Havla a celkově ten jeho odkaz posouvá politicky úplně jiným směrem, než byl měl být. A to mě vadí asi nejvíc. Takže pokud chcou politické strany nebo politici prosazovat nějaká opatření a chtějí to skrýt za nějaké hodnoty, tak si myslím, že Havel není hodnota, za kterou by se měla skrývat agenda proti lidským právům. **[18:53] Speaker D:** Helen, ty vnímáš nějakou propast mezi tím, jak nám je Havel propagovan nebo jak je používán a tím, jaký opravdu byl? **[19:00] Speaker B:** Jak řekla Adela moc hezky, tak Havel nebyl politik a sám se vnímal víc jako dramaturg nebo jako člověk od umění a tím, že se používá jako výraz Havelova politika, Tak tím naopak spíš už samo o sobě Havlova politika, tak tím se zdalujeme od odkazu Václava Havla. A to je podle mě ta propast tam. I když vlastně jde o lidi, a takový lidi teď máme v parlamentu, kteří pracovali přímo s Václavem Havelem, tak přeci jenom je pro mě jako budoucí komunální političku velká otázka. Člověk, který pracoval s Václavem Havelem, má právo říkat, že pracovala s Václavem Havlem nebo nemá. **[20:02] Speaker B:** Protože potom vlastně s Václava Havla děláme nějaký způsob marketing. A taky sedíme teď v knihovně Václava Havla, což je taky nějaká instituce, která se nějakým způsobem říká, jak bychom měli mluvit o Václavu Havlovi. Já si myslím z pohledu umělkyně a člověka, který ho hodně zajímá kurátorství a to, jak nám vlastně instituce, galerie a muzea předávají umění a historii. takže každý z nás máme právo na to vnímat Václava Havla tak, jak potřebujeme my a jak my si potřebujeme vykládat historii pro nás, aby to nějakým způsobem bylo osobní a abychom se dokázali do té politiky nebo té nepolitické politiky a do jeho nějakých hodnot vcítit. Pokud jakýkoliv člověk, ať už je to politik nebo politička nebo vyučující ve škole, nám řeknou, že tohle je ten Václav Havel, tak to si myslím, že už samou sobě je red flag, protože my bychom o tom, nebo úděl těch lidí, kteří si Václava Havela pamatují, by měly být takový, že by nám o něm měli vyprávět nezaujatě a otevřeně a ne si ho přivlastňovat. **[21:35] Speaker D:** Filipe, ty ten fenomen vnímáš jak? **[21:38] Speaker A:** Zcela upřímně to ve mě asi nerezonuje tolik, jako slyším tady od vás. Já obecně si myslím, že politika Václava Havla byla Václava Havla v ten moment. Já asi jakož to člověk, kdybych slyšel, že někdo se přirovnává nebo někde přirovnán k politice právě Václava Hawla, tak to asi nebudu brát příliš relevantně a spíš se budu dívat na to, jak ten člověk působí, jaké má cíle, jak vystupuje. A tady to srovnání mi přijde, že přesně ta zkratka, která to má zjednodušit, Má někam véc, určitě, ale neřídl bych se tím upřímně úplně. **[22:10] Speaker A:** Jestli jsem odpověděl takhle. **[22:13] Speaker D:** Určitě jsi odpovědel. A vy jako mladí lidé, jak vlastně vnímáte pokusy o nějakou modernizaci, nechci říkat brandu Václava Havla, ale prostě Václava Havla, jeho ideí a tak dále, ať už třeba prostřednictvím Digi Havla, nebo třeba ideou ještě ředitele právě knihovny Václava Havla, Tomáše Sedláčka, udělat z Václava Hawla novýho Andrew Tate. a začnu od Filipa, jak vidí tuhletu záležitost. **[22:40] Speaker A:** Tak já bych řekl, že kdyby tam nebyl ten konec s tím srovnáním s tou konkrétní osobou touhle, tak by ta myšlenka nemusela být tak špatná. **[22:47] Speaker A:** Udělat z ní nějaký vzor může být v momentě, kdy se to bude prezentovat celistvě za mě, to znamená to, co vlastně už tady padlo, to, co bylo zmíněno, může působit vzor v určitých věcech, ale obecně Nevím, nedokážu si to úplně představit. Záleží pro koho by to měl být vzor, záleží na jakou část obyvatel to cílí, ale asi úplně nedokáži si představět, že by měl fungovat jako nějaký univerzální vzor. **[23:18] Speaker B:** Já si myslím, že nějaká symbolika toho Václava Havla, která nám a mladým je blízká a dokážeme ji autenticky použít, aniže bychom se u toho cítili třeba nepatřičně, tak je přesně to gesto těch rukou té sametové revoluce a možná srdce Václava Havla, když chodíme na 17. listopadu na Korzonárodní. Václav Havel jako Andrew Tate. **[23:54] Speaker B:** Já si myslím, tohoto zní trochu jako něco jiného, ale Václav Havel si myslím že prostě nemůže být už nikdy ikonou Gen Z, protože Gen Z si ho prostě nepamatuje. Naše generace ho nezná, neviděli jsme ho nikdy v televizi živě, že by něco říkal. A i když je to rozhodně nositel demokratických hodnot, tak pro nás to nemůže být politický vzor, protože už prostě není náš, je to člověk, který tady byl pro generaci našich rodičů a i jako ve světě sociálních médií, tak si myslím, že je právě spousta nových postav, které vznikají úplně jiným způsobem, než během té sametové revoluce a přední, kdy vlastně generaci našich rodičů, tedy nějakých těch 40 plus a dál, tak to jsou lidi, kteří všichni znali Havla a všichni pravděpodobně znali ty tři kapely, který všichni poslouchali, ale dneska, jelikož všichni jsme na sociálních médiích, na Instagramu a na Twitteru nebo na xku, Všichni tam scrolleme v těch vlastních bublinách a každý máme nějakého vlastního nebo nějakou vlastní Václava Havla. **[25:19] Speaker B:** Určitě se neschoduje s těmi ostatními našimi vrstevnicemi a vrstevníky, jako to bylo tenkrát, kdy ten Václav Havel byl fakt pro všechny a byl jenom jeden. A samozřejmě přirovnání Václava Havla a Andrewa Taita je šílený, protože Andrew Tait je člověk, který nevěří na lidská práva, nevěří na svobodu, nevěří na práva žen a jakokoliv byl Havlu vztah k feminismu velmi pochybný a řekla bych, že i trošku opovržení hodný, tak to není prostě hodné srovnání. **[26:02] Speaker D:** Adélo, ty bys viděla nějaký smysl k většímu zpřístupnění Havla mladým, ať už jako koli formou? **[26:09] Speaker C:** No a jakého Havla? Protože já úplně nesouhlasím s tím, že tady je jeden Havel. Já si myslím, že tady je vlastně několik Havlů nebo minimálně několik fází Havla, ale některé jsou známější než jiné. A ptám se teda, jestli chceme zpřístupňovat toho Havla, který udělal třeba řekněme nějaké pochybné politické nebo mezinárodně politické rozhodnutí. **[26:34] Speaker C:** nebo chceme toho Havla, který řečnil před letnou, před demonstracema, nebo chceme toho Havla jako dramatika, nebo chcemy Havla třeba jako signatáře prohlášení ke stoletům českého socialismu, pod které se podepsal. co vedl polemiku s Kunderou v 60. letech, co se přihlásil k Pražskému jaru a k Levicové kritice komunistického režimu, kterého Havela vlastně chceme. Protože mám pocit, že pokud se bavíme o Havelovi a jeho propagaci, tak se bavíme o velmi úzkém výseku jeho osobnosti, která navíc myslím, že není vůbec reálná. Myslím si, že to je naprosto vykonstruovaný Havel, který vlastně neexistoval, nebo existoval možná jenom po nějakou krátkou chvíli v těch dějinách. **[27:22] Speaker C:** A proto si myslím, že nějaké spopularizování a znovu navrácení toho Havela vždycky povede k nějaké redukci a vždycký povede k něčemu jinému, než ten Havel sám byl. A ano, myslím si, že Havel už je stará věc nebo respektive symbol minulých generací. Myslím si, že dnešní generace a obecně symboly fungují úplně jako jiným způsobem než předchozí generace a to obecně, nejenom ke vztahu k Havlovi, ale obecně k veřejným osobnostem. Myslím si, že nějaké umělé nastolení Havla jako nového ideálu není možné. nebo respektive někteří lidi ho tak vnímají a určitě si myslím, že spoustu i vlastních mladých lidí ho tak už jako vnímá. **[28:12] Speaker C:** Je tu spoustu neziskových organizací třeba, nebo různých občanských združení, které si myslím že toho Havla pořád jako velký symbol mají. Takže si myslím že nějaké nové nastolení toho Havla jako symbolu, co to vlastně je. Myslím si, že to je vůbec úplně mimo tu debatu. **[28:30] Speaker D:** Možná jsme svědky toho, že se ty hodnoty a podobně vydestilovaly do těch různých frází typu Pravda a láska, ta změněná nepolitická politika, nějaká moc bezmocných atd. A já jsem si právě k tomhle tomu přečet třetí část eseje Moc bezmocných od Václava Havla. **[28:50] Speaker D:** kde píše o zelenáři, který si do výlohy dal heslo Pro letáři všech zemí spojte se. Heslo pro něj nemá žádný význám a je pouze gestem jakéhose přizpůsobení a vyjádření lojality vůči tekdejšímu režimu. Někteří mohou právě tu pravdu a lásku nebo tyhle ty hesla vyprázdnější vnímat podobně, co na to vlastně mladí. **[29:15] Speaker D:** Filipe sesměř. **[29:18] Speaker A:** Já se směju rád za to mladí. Já to mám trošku zkreslené tím, že jsem scout, to znamená hodnoty pravda, láska jsou mi možná blížší než lidem, kteří scouty nejsou. **[29:30] Speaker A:** Nemyslím si, že by to bylo mladým lidem vzdálené, naopak je to důležitější a důležitéjší. problém je prostě, a to už zase nechci si opakovat, ale v momentě, kdy se tím něco pouze zakrývá. Myslím si, že tyhle dvě hodnoty, a pro mě obecně je hrozně důležité, že osoba, která vlastně byla prezidentem, takové hodnoty měla, že neměla hodnoty třeba jako pokrok a bohatství, že právě pravda a láska, že je hrozně zásadní. Ale v momentě, kdy se to bude pouze přebírat a nebude se to nějak dále rozebírat, tak mi to přijde jako, že to nestačí. **[30:01] Speaker D:** Adele? **[30:05] Speaker C:** Já si myslím, že to jsou hodnoty, které jsou stále důležité a to si myslím, že je asi neodiskutovatelný fakt. Zároveň, co se týče obecně nějakého žití v pravdě, co hodně Havel propagoval, prostupuje to vlastně všemi jeho díly a nějakým politickým postojem. Mám pocit, že v dnešní době je už něco tak moc relativního, že nemám pocit, že se k tomu může někdo vztáhnout. protože si myslím, že žijeme už v nějaké nebo jakési postpravdivé době a každý má tu svoji pravdu a každý z nás může říct, že žijeme v té svojí pravdě. **[30:51] Speaker C:** nikdo nám nemůže říct, že to vlastně není pravda. A obecně si myslím, že i to samotné rozdělení na to, že jsou lidé, kteří žijí v pravdě a lidi, co žijou ve lži, nebo lidi, co prostě přijali ty hodnoty a lidi, co nepřijali ty hodnoty, mně přijde vlastně hodně reduktivní a vlastně s tím nesouhlasím, protože jak už to píše ohledně toho zelenáře například, tak myslím si, že Ten zelinář se nerozhodl žít ve lži vědomým způsobem, že by řekl teďka prostě tady tohle udělám, protože ten režim nějakým způsobem chci podporovat, nebo nedej bože, že by se třeba o tu politiku nezajímal, nebo něco takového, ale myslím si, že se často jedná o tak jako individuální lidské příběhy, že generalizovat a nějakým způsobem dělit lidi na ty, kdo žijí v pravdě a kdo nežijí v pravidě, nebo ti, co žijou podle pravdy a lásky a ti, co teda nežijou podle té pravdy a lásky, tak mně přijde vlastně hrozné, protože kdo je vlastně ten, kdo nežije v té pravdě, nebo jsou to lidi, co věří dezinformacím, nebo kdo to vlastně je a my, co žijeme v pravdě, tak to jsme my ti manažeři z Karlína, nebo ti lidi z pražské kavárny, kdo jsme my, co žijeme v té pravdě a lásce. **[32:20] Speaker C:** Přijde mi to úplně zcestné. **[32:24] Speaker D:** Ellen myslí, že tyhle hodnoty můžou být stále relevantní a třeba inspirativní pro mladou generaci, nebo právě můžou zasahovat nebo stávat se třeba nějakým kýčem, jak už tady pomalu bylo naznačováno. **[32:37] Speaker B:** Já si hlavně myslím, že nikdo neví, nebo jako mluvím hlavně za sebe, ale dovolím si říct, že nejsem jediná, kdo to takhle vnímá nebo ví, nebo si myslí. **[32:50] Speaker B:** Já si myslím, že my nevíme taky, jaký ty hodnoty jsou, protože my máme přesně v tom zápisu z toho dějáku napsený pravda a láska zvětězí, natlží a nenávistí, moc bezmocných. Potom teda tam máme nějaký ty díla a co to je ta moc bezmocných, co to je ta nepolitická politika a když to potom někde slyšíme v televizi, tak je to přesně jako ús nějakých politiků, kteří nám to nevysvětlí. Já třeba, jako se přiznám, půjdu z kůži na trh, že já jsem si to googlala dneska dopoledne. Já to třeba vnímám tak, že ale je to všechno zprostředkované, že Havel si mohl myslet, ale mám to zprostředované od mé maminky, od mých přátel a z pochybného internetového článku, že Havel si, nebo doufám, že si to myslel, že to neříkám špatně, že právě ten zelinář, ty lidi, kteří takhle jsou v té nějaké skupině, do které patří jenom z nějakého donucení nebo z bezpečí převážně, tak on jim odpouští za to, že tam jsou. **[34:19] Speaker B:** Že je v pořádku tam být a pak být na druhé straně. **[34:24] Speaker B:** A to je něco, nad čím hodně přemýšlím od té doby, co jsem si to dneska dopoledne četla. **[34:32] Speaker B:** Vidím, že to v politice a v aktivizmu strašně chybí, protože my neustále na někoho hledáme v politice nějakou starou špínu, kdo byl kdo, někde, členem, čehokoliv, ať už se to týká současného premiéra a prezidenta. My neomlouváme to, když se něco stalo a člověk se za to potom omluví a změní svoje chování. A ten Havel, tou svojí lidskostí, tak mi přijde, že ten by naopak ty lidi více přijímal a byl by více otevřený. Jo, ale všechno to, co jsem teďka řekla, je to, co si myslím já a je zase, já to mám ze zprostředkovaných informací o Václavu Havelovi a už teďka jsem to zprostředovala dál, jo, takže... ...táskanu. **[35:25] Speaker D:** No, otázka určitě ale není, v co Havel věřil, protože to napsal už ve zmíněném eseji a věřil v to, že každý může změnit svět. Můžou dneska mladí změnit svět? Filipe. **[35:40] Speaker A:** Myslím si, že jo. Myslím si že tahle mentalita obecně je dobrá. Dokud si budeme myslet, že nic v tom životě nezměníme, tak skutečně nic nezměníme. Takže já si myslím, že můžu změnit svět. Je otázka, co chápeme jako změnu toho světa. **[35:53] Speaker A:** Jestli změnit svět znamená úplně udělat nějaký velký předvrat po celém světě, nebo změnit svět může znamenat změnit tu naši realitu, což si myslím že pro člověka jako takového je zásadní. Takže mladí určitě můžou změnit smět. Za mě. **[36:05] Speaker D:** A nepak jenom otázka, jestli mladí můžou měnit svět bez prostředků, kterými ten svět změní, můžou tím zázemím a podobně. **[36:12] Speaker A:** Já si myslím, že z toho, co jsem řekl, tak i tak můžou měnit svět. **[36:17] Speaker D:** Co vlastní s vámi, kolegyně? **[36:20] Speaker B:** Tak mladí rozhodně měněj svět, jo, teďka si myslím. Ale svět prostě nemůže měnit každej. A už jenom My vlastně tři, co tady sedíme, tak si dovolím říct, že my jsme privilegovaní, že ten svět vůbec můžeme změnit a že tady můžeme v těch těch červených křesílkách tady na tom livestreamu sedět. Protože my jsme všichni jako studentstvo vysoké školy, nebo vlastně všichni stejné vysoké školy. **[37:00] Speaker B:** Já si myslím, že mladí měněj svět a můžou, ale jenom některý mladí. Jenom mladí, u kterých ty rodiče vytvořili takový zázemí, aby si mohli dovolit jít do Prahy na tu demonstraci, aby mohli prostě přijít na tu debatu, aby měli svůj vlastní počítáč, aby si mohli sami googlit informace, vzdělávat se online. Lidi, který mají doma hodně knih a tím pádem jako to jméno Václav Havel i viděli třeba právě v té knihovně jako já u rodičů doma. Mladí můžou měnit svět a v něčem je to určitě těžší teď, než bylo, ale zase mladí dostávají teď velký prostor v politických stranách, stejně jako mladé ženy se nám dostávaj do politiky, což je podle mě jako největší naděje demokracie, mladé ženy a obecně ženy v politice. **[38:06] Speaker B:** No, takže mladé můžou, jo, ale jenom některý prostě zatím snad. **[38:11] Speaker D:** A jak to vidíš ty, Adela? **[38:14] Speaker C:** Já vlastně nevím, co je společenská změna úplně, no. Nevím, jestli je na demonstraci a prostě si zapískat tady na Stromáku nebo Václaváku nebo nevím, kdekoliv na Letné, jestli je to ta společenskná změna vlastně, no. nebo ve svém krajském městě, nebo jestli je přijít na demonstraci milionů chvilek, jestli to je ta společenská změna, nebo přijít na tu debatu, protože já vlastně mám pocit, že úplně není jinou. Mám trošku pocit, že tady slovy společenska změna nebo možná nějaký aktivismus, mám pocit že se trošku skrývá spíše nějaká idea nebo spíš nějaký dojem a nějaké dojímání se nad tím, že tedy děláme ten aktivismus. Ale nemyslím si, že se ten aktivismus a ta společenská změna jako doopravdy děje. **[39:07] Speaker C:** Mám pocit, že to je, a to možná zase taky navazují na nějakou kritiku Havla, kdy mluvím o tom kýči, protože to mám trošku pocit, že ta definice toho kýče je, že se nedojímáme nad tou konkrétní věcí, neděláme tu konkrétní věc, neděláme tu společenskou změnu, ale cítíme se dobře z toho, že děláme tu společenskou změnu. Jakože nejdeme na tu demonstraci, abychom něco změnili, ale cítíme se dobře, že děléme ten aktivismus a jdeme na tu demonstraci a jdeme na tu demonstraci abychom šli na tu demonstracii. Takže já mám pocit, že úplně ta společenska změna je pro mě strašně vyprázněný nebo jako velmi vágní pojem, který je obtížné nějakým způsobem pojmout nebo vůbec definovat. A samozřejmě souhlasím určitě, že mladí lidi mají v dnešní době spoustu možností a mnohem více příležitostí asi než tomu třeba bylo někdy v minulosti třeba vstoupit do politiky nebo být prostě aktivní v různých strukturách. **[40:04] Speaker C:** Určitě spoustu institucí je mnohem inkluzivnější, ale zároveň Tím, že někam strčíme mladé lidi, nezamená nutně, že přijde společenská změna. **[40:15] Speaker D:** Chce na to případně reagovat Ellen nebo Filip? **[40:20] Speaker B:** Jo. **[40:21] Speaker D:** Prosím. **[40:23] Speaker B:** Já tohleto, Adelo taky vidím, tohoto jako nějaké samochválení se v tom, že teď děláme tady ten aktivismus a tady tu politiku. ale myslím si, že to vidíš hrozně černě zbytečně, že jsou prostě věci, které furt skutečně mladí můžou udělat a je to přesně napsat ten dopis tomu senátoru o tom, že fakt nesouhlasejí s tím novým zákonem o té tranzici a pak přijde na tu demonstraci a ono to pak jako se to v tom senátu neprohlasuje a to je jako skutečná změna. **[40:56] Speaker B:** Pro mě třeba ten aktivismus je, když já se při tvorbě radničních novin Prahy 2 přihlásím o to, aby u Františky Plaminkovy bylo napsáno slovo feminismus, protože to už existovalo v té době. a tam ten espedák na mě začne řvát, že jako to rozhodně nebyla pravda, ale já budu argumentovat stále a budu si stát za svým a ono to tam třeba vytisknou. Nebo když někomu budu někde v hospodě kámošuj říkat, že hele, Ty si sice myslíš prostě, že ženy by neměly mít právo na potrat, ale tady máš tu důvodu, jako proč jseš mimo. A jemu to třeba potom, když s ním do té hospody půjdu popátý, dojde, že teda ty ženy by na ten potrat jako měly mít právo jít. Stejně tak ten největší aktivismus, co děláme každej den, by mělo být to a je, a myslím si, že se to v těch kruzích mladých lidí děje, že spolu mluvíme. **[42:00] Speaker B:** že si říkáme, co si myslíme, když si myslím, že premiér by neměl být trestně stíhanej, že bychom měli být v Evropské unii, že ženy mají mít práva a že každý muž, kdo se nepostaví za ženu, na kterou zrovna řve nějaký chlap, že je sexy kočička, tak je úplně stejný prase, jako ten, kdo to na ní zařval. tak to si myslím, že jsou věci, které... my se sebou komunikujeme a pak je komunikujeme dál a vytváříme tady ty sítě a to je ten aktivismus. Ten aktivismus jsou strašně malé věci i to, že prostě když sedíme v tramvaji a sedí tam deset lidí a pět z toho je mladých kluků a ani jeden se pro tu mámu s tím kočárkem nevzvedne a ty budeš ta žena, která se zvedne, tak pak se na ty kluky můžeš podívat dost hnusně. To je taky aktivismus a myslím si, že to každej den děláme všichni, tady tu pozitivní deviaci. **[43:08] Speaker D:** Kdybych se, Adele, chtěla zareagovat, můžeš krátce, abych pak išel prostě do... **[43:13] Speaker C:** Jo, klidně. Tak já neříkám, že to je všechno špatný, to jsem jako vůbec neřekla, jenom spíš si myslím, že společenská změna je pro mě mnohem širší proces a rozumím, že nějakým způsobem dělat malé, dobré skutky má smysl a taky se podle toho chovám samozřejmě a je fajn, že dílčí věci procházejí a určitě si myslím, že se dílčí věci zlepšují. ale prostě co se týče nějaké, ať už celkově třeba národní politiky nebo i mezinárodní politiky obecně, třeba ekonomické situace a dalších věcí, tak je pro mě velmi otevřeně těžké vidět nějaký optimismus a vidět nějakým způsobem dopad nějakých drobných rozhodnutí, protože určitě můžeme změnit život lidí kolem sebe a myslím si, že to je dobrá cesta, kterou já momentálně jdu. ale bohužel ne všichni mají takové štěstí a pro mě je prostě taky důležité se koukat i na ten celkový obrázek a tam jsem prostě bohužel skeptická. **[44:24] Speaker C:** Myslím si, že asi budu. **[44:26] Speaker D:** Filipe, máš tomu něco? **[44:29] Speaker A:** Já se budu spíš na té straně taky pozitivnějšího přístupu k tomu. Jediná věc možná, co bych tak řekl, občas mi přijde, že právě tady ten aktivismus, tady ty změny se snaží mladí lidé dělat, ale právě typicky ty demonstrace, často mi připadá, že se změní v tom, že to je spíš taková masová akce, lidi tam jdou moc, nechápou vlastně proč, ale i v levénu sociálních sítí chtějí držet tu partu nebo z jakého důvodu tam jdou. tak to by spíš byl za mě takový apel, možná takové spíš přání, aby se ty lidé si to zjistili. **[44:58] Speaker A:** Protože v momentě, kdy ten člověk přesto, že má třeba jiný názor než já, ale dokážeme ho vysvětlit, dokážeme říct, proč za tím stojí, tak mi to přijde naprosto relevantní, ale nelíbí se mi v momentě, kdy lidé by demonstrovali i za něco, co mě osobně se líbí, ale nechápali by proč, což mi přijde, že občas to k tomu malinko svádí, takže to je spíše takové moje idealistické přání, aby si tohle lidé uvědomovali a v momentě, kdy si to uvědomovat budou, tak si myslím, že ten aktivismus jako takový má velký smysl. **[45:25] Speaker D:** Já myslím, že je dobře, že se o tom bavíme. Tímhletím končí naše první část debaty. Já vám všem moc děkuju, ale ještě tady zůstaňte, protože začíná druhá část debaty a to máte prostor vy, diváci, co sedíte tady v knihovně. Pravděpodobně dostanete mikrofon, nebo když budete mluvit moc nebo dostatečně na hlas, tak vás uslyšíme. **[45:44] Speaker D:** Asi sehlaste, kdybyste náhodou měli nějaký dotaz. Rádi vám tady zodpovíme. **[45:51] Speaker D:** V první řadě. **[45:56] Speaker A:** Dobrý den, já jsem si chtěl zeptat, všichni jste vyrůstali a žijete v době, která není úplně Havlová. Není to ta doba, kdy on byl tím symbolem, co je celý národ k němu vzlížel, takže chápu, že to není ta osobnost, ale kdybyste si měli vybrat teďka vlastně v současní době z dalších životů, kdo by pro vás byla taková hodnotová osobnost? Kdo by to byl? **[46:23] Speaker D:** Kdo by to byl? **[46:30] Speaker B:** Tak když jsem se připravovala tady na debatu, tak jsme s mými přáteli, kteří jsou stejného věku jako já, takže jim je 19, tak jsme právě si tohoto otázku položili. Kdo je pro nás Václav Havel? A pro mě to je asi nejvíc Zuzana Čaputová. **[46:56] Speaker B:** protože to je prostě pro mě čistě pozitivní. A ten Havel taky má takovou tu jako pozitivní auru okolo sebe, že jo, jak jsme o tom mluvili v té první části debaty. Potom asi Michelle Obama a třeba pro moje přátelstvo tak to byl Ivan Bartoš, protože to je politik a viděli ho v té televizi, ale vlastně nebyli schopni jinak najít nějakou tu jednu ikonu, která by pro ně byla tak silná, že by se řekli, tak tohle je ten symbol té demokracie a svobody. **[47:39] Speaker A:** Tak já budu pokračovat na tuhle otázku. Asi nedokážu úplně odpovědět z toho důvodu, že pro mě je celá řada významných osobností, ale i ve vztahu k tomu Havlovi, tak já se vlastně úplně nedokáždu takhle zžít nebo nedokáždu vidět jako vzor nějakou osobnost, která se pohybovala spíš vlastně takhle z mého pohledu, ať už politice v literatuře. V momentě, kdy takhle padne dotaz po nějakém vzoru, po nějaké významné osobnosti, tak vidím životy lidé z mého života. To znamená, asi nedokážete říct jednu osobnost. Myslím si, že by to bylo víceméně, která už tady možná zazněla, ale opravdu jednu vzorovou osobu na to si zkrátka vyhradím. **[48:18] Speaker A:** To je můj vlastní život a tím pádem by asi ta odpověď neměla smysl. **[48:23] Speaker D:** Adel, a ty máš takhle někoho, napadl ti někdo? **[48:27] Speaker C:** Asi nemám. Já si myslím, že vlastně hodně nechci mít takhle člověka, protože si myslím, že mít takhlé osobu, ke které vzhlížím vlastně skoro ve všem, že asi není pro mě. A myslím si, že to možná není ten správný přístup. **[48:43] Speaker C:** A samozřejmě mám spoustu lidí, ke kterým vzhlížím v různých oborech činnosti, které já dělám. A často jsou to lidé kolem mě, Často jsou to členové mojej rodiny, často jsou to moji kamarádi, ale myslím si, že teď asi globálně někoho takového nemám. A možná to je součástí toho problému, upřímně, že je teď na světě hodně silných osobností, které mají tendenci k sobě vztahovat pozornost, tvořit si nějaký kult osobnosti nebo podobné věci. Myslím si, že znova nastává doba nějakých spíše diktátorů a podobných lidí a myslím si, že to není úplně dobře. Myslím si, že nějaká osoba, která by vyhovovala v tomto mě ani, myslím, existovat nemůže. **[49:30] Speaker D:** Díky za dotaz. **[49:32] Speaker D:** Má někdo další nějaký? Kolega vzadu. **[49:37] Speaker E:** Dobrý večer. Já bych měl takový jako komentář a vlastně otázku zároveň. **[49:47] Speaker E:** Já bych se vlastně chtěl zeptat, jak by Václav Havel reagoval na aktivismus, protože přeci Václav Havel měl myšlenku, že dělník i podnikatel si může sednout voda sebe, budou se navzájem respektovat a můžou mít rozdílné názory a přesto ta společnost bude fungovat. Já mám pocit aspoň z dnešního fungování aktivismu i z prostředí, ve kterém se já pohybuju, to znamená prostředí punku, ale i jinde na vysoké škole, že dneska vlastně aktivismus spíš přešel do role nějakého typu, já prezentuju svůj názor a prezentuju to tak, že to je nějaká moje myšlenka, chci, aby ty ostatní to přijímaly na základě toho, že se to já myslím. a je otázkou, když já teda někým tak dělám svůj aktivismus, jestli já vlastně se nesnažím tími svými činy vlastně to svoji protestantů nikdy až trošku zastrašit. Teď naražím na věci poslední doby, kdy se stávají útoky na poetiky, slovní útoky, který potom mnozí nazývají aktivismem, protože se jim třeba nelíbí jejich názory, nebo naopak příkladem je boj s kematickou kryzí, kdy aktivisté se lepějí na silnice nebo polívají obrazy omáčkama a jinými věcmi. **[51:19] Speaker E:** Je to otázka, Je ten aktivismus skutečně toho složkou, která tu společnost spojuje, nebo je to spíš toho složka, která tu společnost ostrakizuje a jde přesně proti tomu myšlenkám a všemu, co Havel vlastně chtěl, to znamená tu společnost budovat, mít vlastní dialog. **[51:39] Speaker E:** Mně právě aktivismus, alespoň podle mého názoru, mi to nepřipadá, že aktivismus tohle reprezentuje. **[51:44] Speaker D:** Díky za... **[51:45] Speaker E:** Pokud budete mít názor na to. **[51:47] Speaker D:** Díky za otázku. Chce se toho někdo zhostit jako první? **[51:53] Speaker C:** Já klidně můžu, já s tobou vlastně souhlasím v něčem a to si myslím, že by mě množí popsali jako radikální aktivistku a jsou spoustou těch věcí, co si popsal, tak já s tím souhlasím, ale myslím si, že v dnešní době je vlastně ta společnost tak moc rozdělená a mám pocit, že to jde akorát dál a myslím si Tomhle Havel měl jako pravdu a myslím si, že tou cestou je fakt jako spolknout někdy svoje ego a to nejen na pravicových pozicích, ale i na levicových pozicich velmi jako spolknut svoje ego. A opravdu pokusit celý ten kompromis, protože to je prostě To není jako věc černobílá, to není věc, co by najednou prostě všechny jsme přesvědčili na svoji stranu, protože to se doslova nikdy nestane. A mám pocit, že naopak skrze nějakou empatii, skrze představu o tom, co může vnímat ten druhý a nějakým způsobem vcítění se do životní situace toho druhého člověka, tak můžeme se vzájemně pochopit a společně spolu mluvit. **[53:07] Speaker C:** Ale zároveň mám teda pocit, že problém dnešní doby je ten, že ten aktivismus je často až zoufalá forma možná, protože ty struktury neumožňují to, aby ti lidé si sedli spolu ke stolu. Ačkoliv si myslím, že při lepění sexilnici vlastně ničeho tolik nedosáhne a ti lidi za to byli prezekvovaní. **[53:36] Speaker C:** Já si myslím, že ti lidi si to myslí taky, že to ničeho nedosáhne. Ale mám pocit, že spoustu z těchto věcí je fakt akt zoufalosti a snaha o připoutání pozornosti na věci, o které opravdu jde a jsou velmi důležité. Klimatická krize a takhle. To je katastrofa a v podstatě se nic neděje. Já velmi souzním s těmi lidmi, které jsou úplně zoufalí v tomhle smyslu. **[54:00] Speaker C:** Ale mám pocit, že to je na obou stranách nějakým způsobem. A nevím, co s tím bude dál. **[54:09] Speaker D:** To už zní moc bezmocných trošku. **[54:11] Speaker C:** Možná. **[54:13] Speaker D:** Chce se ještě někdo vyjádřit? **[54:18] Speaker B:** Tak já navážu na Adélu a já souhlasím také s tím, co říkáš. Myslím si, že to ale jinak nejde, protože i ten aktivizmus se hodně přesunul do online formy. kdy třeba ve sněmovně je V.O.B. nebo i ve vládě a na ministerstvech je strašně silná protipotratová lobby a silná lobby, která je proti manželství pro všechny a obecně proti lidským právům, která má prameny až v nějakých ruských trollových farmách. **[55:00] Speaker B:** tam ta síla aktivismu musí být fakt na sílu a silná, protože tam já nemám ty čísla a představuju si, že to bude prostě ta jedna aktivistka té liberální části na těch sto ruských trolu a v ten moment to je na sílu. A takhle to je ve všem. V té politice my si myslíme, že se to všechno řeší u toho kulatýho stolu ve sněmovně, ale to vůbec není pravda. Řeší se to prostě na hokejovým stadionu nahoře, kde tam stojí ty všichni magnáti a hejtmani a teďka to tam domlovají a pak až přijdou na to zastupitelstvo a do té sněmovny a už to mají domluvené. Takže v takovéhle době, kdy i lidi neodstupují z politické funkcí za věci, které by odstoupili ještě před 15 lety, tak to jinak než sílou nejde. **[56:04] Speaker B:** Taky mě to dělá smutnou, protože čím víc na sebe budeme řvát nesedat si k tomu jednomu stovu, tak tím to bude horší. Vidíme to i na těch datech, co si myslí mladé ženy a mladí muži ohledně politiky, že mladí muži jsou daleko více konzervativní oproti liberálním mladým ženám. A tady si to můžu dovolit říct, protože žádný z tady, ani jedna z nás a ani Filip tady nejsme z Prahy, ale taky je to nějaký problém toho pragocentrismu určitě, kdy Cituji mého oblíbeného rapera, ten vždy říká o tom, že pražáci nadávají na to, jak někdo může volit toho okamuru, přitom kdyby se, a to říká ten raper v tom songu, kdyby se nerodili o 100 kilometrů jinde, tak jsou skalní fanoušci Ortelu. A to je přesně ono. My prostě na těch rodinných oslavách si o té politice už nebavíme Když budeme mít politické jednání, tak prostě když posadíme někoho z toho liberálního nebo liberálně demokratického spektra vedle toho radikálního, tak ty lidi se spolu prostě nebudou bavit. **[57:33] Speaker B:** A pokud jo, tak rozhodně ne o politice. A to jako mě mrzí a snažím se to nějakým způsobem měnit, že se s těmi lidmi bavím, ale je to těžké. **[57:45] Speaker D:** Feripe, chceš taky k tomu něco nějak přispět? **[57:50] Speaker A:** Je jenom krátce, taky samozřejmě ty věci, co tady zazněly se mnou rezonují, taky jsou súčástí toho, v co já věřím. Pro mě ještě rozdíl mezi aktivismem a radikalismem. **[58:00] Speaker A:** Radikalismus je něco, čo já si určitě bojím, co se mi nelíbí. Aktivismus podle mě nemusí být radikalismus. To, proč já si třeba myslím, že ten radicalismus často přechází, je z toho důvodu, že, aspoň tak to na mě působí, dnešní společnost nás hodně tlačí k tomu, a i já jsem to tak vnímal, když jsem byl menší, neustále mít na všechno názor, opravdu mít tu odpověď hned, hned být schopný odpovědět. A v momentě, kdy ten názor vlastně nemám, tak radši řeknu něco, co řekl někdo přede mnou, radši se nadaptuju na tu situaci. Myslím si, že kdyby ta společnost vlastně v tomhle, a třeba to nebyl můj pocit, ale více tolerovala takovéto vyjadření toho, že já nevím, nemám na to skutečný názor, teď nejsem si jistý, potřeboval bych k tomu ta data, tak si myslím, že vlastně ten radicalismus jako takový by nebyl tak rozšířený. **[58:45] Speaker A:** Můj pohled. **[58:47] Speaker D:** Ještě jenom díky za dotaz. **[58:48] Speaker E:** Jenom ještě bych chtěl rychle tomu dodat, že děkuji za odpovědi, vyčerpávající děkuji, jenom právě že jenom, jak jsem vás poslouchal, tak jsem si jenom uvědomil, že vlastně jenom byt problémem pro mě jako toho aktivismu je taková, že, jak jste správně řekli, ta společnost je rozdílená, je velmi polarizovaná. A když teda já dělám aktivismus, tak ne všichni můžou se mnou souhlasit, i když třeba já souhlasím s Majestem pro všechny, tak Pavel tady z Ostravy, který je horník, nemusí s tím souhlasit. A je otázkou, jestli můj názor je víc, než on. **[59:27] Speaker E:** Všichni jsme součástí jedného státního celku, jedné společnosti a pokud si myslíme, že nás názor je lepší než Pavlov názor, když my ho můžeme opovozovat za špatný, tak můžeme se bavit o konci demokracie, protože demokracie je o všech názorech a všichni budeme ji respektovat. To, že někoho můžeme používat za blbečka, je jedna věc, ale musíme ho respektovat v rámci jeho voleb. To znamená, že i když někdo volí SPD a někdo volí Piráty, to neznamená, že nemá právo na svůj názor a není jeho názor nižší. Tak funguje demokracie, aspoň já ji vnímám. A myslím si, že aktivismus je v tomhle problematický, protože já nějakou formu protestu, která omezuje druhý, Já vlastně nutím někoho, aby vnímal ten můj názor jako přednější. **[1:00:19] Speaker E:** A to já vnímám jako problém a to je jakoby dál stupně tu radicalizaci na těch obou spektrech. což vlastně svým způsobem jenom zhoršuje tu situaci, který jsme teď a chybí ten dialog, který by mohl být, ale který neznikne díky tomu, že vytváříme aktivismem další třecí pochy, který to vlastně neumožní. Ale to je jenom můj čistě názor. Já se do toho omlouvám a poddávám slovo tady hlavnímu moderatorovi. **[1:00:45] Speaker E:** Děkuju. **[1:00:47] Speaker D:** Děkuji za slovo. Má někdo další nějaký dotaz do diskuze, do debaty? **[1:00:54] Speaker D:** Tam je kolega v rohu. **[1:00:58] Speaker D:** Koho máte na tričku, jestli se můžu zeptat? **[1:00:59] Speaker F:** To je pláníčka. **[1:01:04] Speaker F:** Tak já vás zdravím. Můj dotaz směří na to, co jste tady řešili, různé zprostředkování, různej interpretace informací, různý vyprazdňování těch pojmů, myšlenek a tak dále. Podle mě je to způsobené tím, že lidé obecně jako málo čtou a málo čtout ty původní texty. To znamená, že vlastně přejímáme pouze už ty zproseckované informace, které nám pak samozřejmě ten náš názor mění. A to se týká Václava Halebovicem jako obecně. **[1:01:31] Speaker F:** A mě by zajímalo, co konkrétně jste od Havla četli a čím vás to dílo zaujalo, jestli jste tam nějaké četli. **[1:01:38] Speaker D:** To je dobrá otázka, díky. Kdo z vás četl Havla? A co? **[1:01:45] Speaker C:** Jo, určitě jsem četla audienci, moc bezmocných taky, dopisy Olze, a potom prostě spoustu různých dalších esejů a nějakých dopisů. Já hlavně jsem četla Havla před rokem 1989, protože to si myslím, tam byly nějaké hodně dobré filozofické body a myslím si, že tam je spoustu, se dá z něho čerpat, ale zároveň taky ne nekriticky. Samozřejmě je proti tomu spoustu kritiky, různě namířené, ale to mě hodně baví, nebo prostě obecně, jak polemizuje s Kunderou a další věci, to mě baví od hlava. **[1:02:40] Speaker B:** Já nic a budu ale ráda, když mi řeknete co. Já mám jednu knížku o Havlovi a ta je vlastně také zprostředkovaná. To se jmenuje Moc bezmocných ve 21. století a myslím, že to vydal práh, ale nesem si jistá. I když jsem ho hodně čtul, tak vlastně jsem od Havla nečetla zatím vůbec nic a ani bych nevěděla to si přečíst. **[1:03:09] Speaker A:** Tak já jsem zatím nic nečetl a i z toho důvodu si myslím, že ten pohled, no bo to vám může dát taky obrázek o tom, jak mám ty vědomosti o hovolovi. Ale určitě by mě to lákalo, takže přesně tak, jestli bude nějaké doporučení, tak budu jen rád. **[1:03:23] Speaker D:** Máte nějaké doporučení? **[1:03:25] Speaker F:** Tak já jsem vlastně na 17.11. byl na Vernisáži, takže jako na divadle. **[1:03:30] Speaker F:** Takže jak jsem viděl tohle video, tak i vlastně jsem to četl a myslím, že to je docela zajímavý. Možná i jako dneska se tráhl stáh na to jako společenský tlak, vlastně na to, jak se má člověk chovat. Aspoň to jsem takhle interpretuju já. Takže prostě to bych asi doporučil, možná i do audienci a tak dále. Ale Vernisáž, za mě Vernisáž. **[1:03:50] Speaker B:** Na Vernisáž jsem taky byla ve divadle D21. **[1:03:55] Speaker F:** Asi mají do další ještě třátek, můžeme dát další uporučení. **[1:03:58] Speaker D:** To díky moc. Je někdo další s dotazem? **[1:04:07] Speaker D:** Protože jestli ne, tak to asi můžeme pomalu ukončit. **[1:04:16] Speaker D:** Tím pádem já vám všem strašně moc děkuju, že jste přišli sem do knihovny Václava Havla, taky divákům, koukám, že koukám právě na vás, divákům na EVC line, také díky České televizi, že jste nám to takhle hezky spřístupnili, těm divákům a hlavním díku, dík patří právě vám, že jste vůbec přišli a takhle krásně tady debatovali. Díky moc. **[1:04:35] Speaker C:** Moc díky za pozvání. **[1:04:36] Speaker D:** Jen zač. **[1:04:37] Speaker B:** Já děkuji, že jste přišli. **[1:04:38] Speaker B:** Vy, co jste tady v sale a děkuji kdo se díval online. **[1:04:42] Speaker A:** Taky moc díky za **[1:04:46] Speaker D:** Díky.